Melancholie v (ne)zimním pochmurnu
22. 1. 2015
Vítr nepočká, nezastaví, neohlíží se.
Listy stromů, jež mu tak dlouho odolávaly
už i ty daly mu víc než chtěly.
Chladný déšť smyl i tu svěžest pozdního léta
ale nechal nám ještě pár poslední potěšení,
i když těch barev, co je snad každý musí milovat
zanedlouho stejně přijdou v zapomnění.
Krásy, které neměly se nikdy ztratit
teď mizí nám snad na věčnost.
Těžko v takové chvíli věřit,
že by se mohly někdy ty dny vrátit
a mohly nám zas někdy dělat darost.
Ach to jaro je v nedohlednu
Ten kluk