PABLOG

Po zaplacení jízdenek k severnímu portálu Karawanken Tunelu zavolali Sykymu ze štábu, že musí obut tretry a proběhnout před kamerou, že nás (Martina Grossmanna-námořníka a mě pozn. red.) dojede k soumraku příštího dne. Martin je moc v pohodě týpek a po noci na nádraží v Mürzzuschlag dáváme odpočinkový den na začátek u horkého Wörthersee, k večeru pak dojíždíme malinko načerno do Rosenbach (pro Sykyho Rozumbach pozn. red.), to vše z Brna za 14e, o hodinu později nás vskutku docvakne ten instagram maník a podpoříme mikroregiony. Spaní na vyhřáté nákladové rampě.

Ráno vyrážíme krásný, jde to, Vedrům unikáme do výšek, ztrácíme značku, pak nacházíme, pak jdem po loukách-pastvinách (koně, krávy, ovce), vidíme Korutany na obou stranách, Triglav taky, plný sněhu, hřeben stoupá my držíme konturu, docházíme ke Koči, kde si určitě dáme dobrou polívku a napustíme vodu. Voda není, jen v lahvi, polívka jen v prášku, zasraní imigranti poprvé. Ve stínu kosa, na slunku (die) hicung, zkurvený Brusel. Syky zjišťuje, že si omylem zapálil lýtka, vtip o Husovi tentokrát polyká. Je to všechno fajn i na XX. sjezd KSSS a ostřelení Stalina na Letné došlo, většinou však motivační řeči na téma běhání, téměř tam chcu dát ANP úseky ihned, nejsem však úplný kretén jako třeba petr mach. Značně utahaní nacházíme pasteveckou chatu, u které se rozhodneme přespat. Bude pršet, do předsíně výměry tří karimatek se dá oknem. Ráno by se rukavice hodily, dáme rozlučkový tabák. Allretards sekce výletu pokračuje na Stol/Hochstuhl 2236, já jdu na vlak do doliny, vyzvednout papíry ze školy. Borci stihnou ještě to odpoledne Klagenfurt a pokračují na Allretards akci v neděli ráno.

Půl roku leží stan ve skříni, je třeba jej využít. Melanie z Argentiny ani z Madridu, wild camping nezná. Iški Vintgar soutěska, nedaleko MHD Lublaně, na tohle čas máme. Vedro úmorné, těšíme se na soutěskovou ledovou vodu. Prý Soča v Tolminských korytech má 5°C, tak očekáváme podobnou jízdu. Nejdříve musíme projít davy zvědavců, pak náhodných turistů, po hodině a půl samotni. Místo ku spaní věru žádné, rovná tráva nikde, stěrkové pláže, se nám k zachování stanu hodí, jako hatemanovi haškovi letištní audit. Nacházíme jedinou pískovou pláž, tak akorát pro stan, nad vodou metr, to musí stačit. K místu s baťohy brodíme, bez baťohů se dá i po kládě. Voda nezvykle teplá i Melanie potvrdila. Okoupaní neulepení stavíme stan, hledáme smrkové dřevo v listnatém lese, naboso rozděláváme oheň a ospravedlňujeme si nákup klobás. crunchy tuna po výcviku izraelské armády se nedaří, na náladě to ubrat nemůže. Déšť čekáme, Melanie zapíchne metrový kontrolní kolík. Budí nás bouřka, ještě za tmy, do stanu neteče, voda u kolíku skoro jako večer, spokojeni pokračujem v spánku, probouzí druhá bouřka, kolíku čouhá špička, mezi stanem a nyní řekou půl metru. Stan sbalený za 10 minut, rakija, chladící se na ráno dávno pryč. Haha Alkohol po ránu sranda, že? Kdyby nám ale odneslo dva gramíky, tak to v pohodě není:( Brodit se nedá, vody nad hlavu. S iPhonem 6S těžko po kládě přes. Elektroniku teda přehodíme a s věcma pak přejdeme. Melanie prokazuje, co ji vojna naučila, elektronika hod přežije, stan taky, Melanie to chytá jak Agrofert dotace, já padám. Zasraní imigranti podruhé. Pocit minimálně zlomené ruky, okej, no to je spíš prst. Všechno v hajzlu, třicítka v ranku v hajzlu, basket v létě v hajzlu, tvoje bába v  hajzlu. Teď ještě přejít po kládě s baťohem. Myslím na Sobotku, jak zvládne vládnout s babišem a tím čurákem na hradě, to přece zvládnout musím taky. Zdárně přecházím, na břehu se pro jistotu složím, s prstem pohnout nemůžu. Obínadlo pomůže stějně jako bratrův paralen, poskytnut se slovy, že jsem nezodpovědný zmrd.
Strašně nevyspaní, pořád prší, jdeme na zastávku MHD, ano takové věci se dějí 15 km od LJ. Cestou naštěstí potkáme staříka, který by si pokecal německy, tak mám zase důvod žít. Já rovnou do nemocnice cestů znám už z HIV testů, taky by sis měl zajít, je to cenný pocit. Na rentgenu dobrý, v čekárně Krteček a Pat a Mat. V nemocnici potkávám Andreje Kisku, Danu Kolářovou. Spánek mi fakt chybí. Doktor, evidentně známá firma, publikum 7 mediků, se ptá jestli jsem příbuzný s Lewandowským, chce vyhodit obinadlo, říkám, že ne, že to zachránilo už na Fatře Madlu, tak mi dává ještě další dvě. Pak se ptá, jestli může vyhodit nějakou použitou náplast.(Fará si, víšco poz. red.) Nakonec šlo jen o ohnutý nehet, moc nevydržím, že? Složil jsem se ale, až jsme sebe i věci zachránili, takže spokojenost. Melanie obstála značně lépe, takže spokojenost.

11 hodin spánku Sabina, dokončuje poslední zkoušku můžeme vyrazit. Chtěli jsme nějakou soutěsku u Kranje, ale prstík bolí, že mi prý ukáže Koper, bydlí úplně v centru (jo a byl by tam dobrý sprint) a Vremšicu. Cestou: Tohle je cypřiš? Tohle je macesen? Tohle je pinie? Kde končí Koroška, jak může Bovec být Primorska? Kde je Bela Krajina? Musím být otravný aspoň jako Jonáš. Její máma vlastní antikvariát v centru, navíc hlídá dvouměsíční štěně. Dostávám, starou mapu, snažím se koupit knihu, nakonec kupuju alespoň podcenou. Classic Slavic mum. Ptám se Sabiny, jestli to může být ještě lepší. Strejda je prý na levicové demonstraci žádající do Koperu druhou kolej. Héééj? Z Vremšice snad vidíme Benátky rozhodně však Istrii, Iliriji, Trnovski Gozd, Nanos, Triglav je v oparu. Večer, v předposlední den celého pobytu se dostanu ke koupání v moři. Slané tak, že se kraul nedá, by ti to oči vypálilo. Opar mizí, vidíme Triglav a Dolomity. Na vyhřátém kamenu pak peaceful evening slavic squating, sice hlad, ale usínám mnohem dřív, než bych došel ke stolu. Druhý den zpátky, je třeba se sbalit a rozloučit. Celou dobu jsem uvažoval, že na co pozvat Slovinku chodící po horách a bydlící u moře nebo Argentinku zaživší rok ve Slovinsku. Přijeďte k nám, máme tam levné pivo. A dělejte, než vám zavřou hranice!