Nakrknutost
Z pohledu studenta, budoucího senzibila, šarlatána a mastičkáře, zastánce psychosomatiky,
se mi nepozdává, jak to chodí v meducíně a velkých špitálech. Jejich praktiky.
Trochu mi připadá, že jsou to spíš továrny snažící se vyrobit pacienta.
Vymýšlejí nové nemoci, miliardové přístroje, majíce radost z každého nového klienta.
Tvrdý byznys, žádné slitování, mít body u farmaceutických firem. A hlavně plno kaček.
Odstranit emoce, lidskost zamést pod koberec. Však stejně to jde do sraček.
Vůbec nejsem proti chemii, očkování, antibiotikům, nebo snad proti vědě.
Ale jaktože s takovým arzenálem tolik lidí stůně, kam to tedy vede?
Nehážu všechny do jednoho pytle, ani zdaleka Jen ty, co tam patří.
Ty, co zobou si navzájem z ruky, sobě ku prospěchu, zvrácení bratři.
Vytratila se mírumilovnost, empatie, zájem, přirozenost, selský rozum, rozum.
Stále více se jich léčí. Až se přeléčí. Ale uzdravit se, to je um.
Někdy stačí málo, v jednoduchosti tkví síla, podívat se zhluboka do očí.
Poslechnout si, co ho doopravdy trápí, jinak se jen na chvíli vyléčí.
Už dávno se ví, že ve zdravém tělě zdravý duch a platí to i obráceně.
Vždyť i naše babičky ještě ví, že to jde jednodušeji, přirozeně.
V klidu spočnout, nehrnout se zpět do drtivého kolotoče, hlavě prosím s rozumem.
Popít bylinky, zdraví máme přece jen jedno. Peníze budou, my nebudem.
Však neříkám, že všichni jsou takoví, každý ať si čemu chce věří.
Budu rád za kritiku, názory, cokoliv. Co na to hejteři?
A taky, nejsem idiot, berte to drobátko s nadhledem,
Samozřejmě vím, že nadvakrát zlomenou nohu nelze spravit kontryhelem.
Arnáš