PABLOG

Pablog jede, a proto i letos přidáme jeden článek. Jubilejní.
Středa devět večer. Lublaň. Vyjíždím lehátkovým vlakem. Topení nefunguje ale možná prý začne v Chorvatsku, jinak prý sorry. „Anděla dali Smackovi“ píše brácha, takže cena Anděl se zatím neotočila v prdel. Topení začíná topit už před Bělehradem. Konečně si můžu jít lehnout. Na srbských hranicích kontrola. Pas-jasně, 35€-chybí, hodinky-chybí, ostatní doklady mám-uf. Podoruju mikroregiony. Naštěstí jsem doma dostal takového vychování, že hodinky pro mě znamenají jen hodinky„No jo, to jsou Chorvati“ říká průvodčí, tak se už těším na EET.

V Srbsku jaro - rozkvetlé trnky. Yes. Na nádraží si dám KAFE, jinak po ránu nefunguju. Kuřácká kavárna. Za chvíli dojíždí JohanVpohodě a VojtaKrásnýAChytrý. Kvazisnídaně, telefonát (stál 200Kč) k zamknutí karty pro online platby. Dejan-kápo-příjíždí o půl hodiny později a po cestě nach klubhaus připomíná, že je to právě 17 let od bombardování NATO. Jinak parkování zásadně na chodníku všemi čtyřmi koly, mnohdy level tetris. Odpoledne jdeme do města. 1.6 milionu bez metra. Vozíčkáři tady nejsou – žádné snížené nájezdy na chodníky, kde parkují auta. Ale je pravda, že minová pole byla jen na čtvrtině země. Ale soutok Sávy a Dunaje pod pevností Kalemagdan velkolepý.
 

Jenom Sáva má průtok 11 Vltav v Praze. Na Obrázku Dunaj, před soutokem.

V pevnosti pak Crvena Zvezda basketbal. V létě na pětidenních jsem s Vojtou směnil kartáček, za slib, že mě nikdy nebude soudit. Později se ukázalo, že šlo o nejlepší obchod v mém životě! Johan se pořád hloupě směje. Já mám blbé kecy.

Balíme mapy na další den. Před spaním si dáme trochu historie města z Wikipedie a konečně dospáváme noční vlak. První etapa – sprint mezi auty, ale jinak pěkná historická čtvrť.

Kontroly musíme hlídat, je to náročné. Ani jedna lavička:( Já pro změnu mluvím o sobě, Johan je unavený, a směje se všemu, Vojta nesoudí. Dneska WikiRozpad Jugoslávie. Trochu Vojtu podezřívám, že to nečte, ale sype z hlavy. Jsme tak unavení, že i při této kapitole usínáme.

Druhá etapa travnaté duny, nádherné tvary, ale fouká a není slunko.
Na mě vychází PSG aluminiové stojany Zlín, nenaděláš, roznos trvá asi miliardu hodin, ale když se vrátíme, přestává foukat a začíná svítit.

Můžeme chvíli spát. Před sbíráním si pak všímáme, že uprostřed travnato-pískové oblasti roste vrba!
Večer dotisk map, poslední ideje o tom, že tam jsme jenom jako roznašeči mizí. Já jsem dokonce zapomněl i na to, že mi Johan přivezl tabáčky. Po mínus-1-hodina-noci nás budí déšť. V bukovém lese však kvete úplně všechno a déšť pomalu ustává. Odpoledne kontroly sbíráme a roznášíme na další den. Vojta ještě párkrát zachrání situaci úvahou na úrovni obecné teorie relativity, prý ve druhé třídě chodil na matiku k třeťákům. Vím jak se cítí, já jsem z výšky chodil na gympl pro holky. Totéž. 

Domů se bez oběda dostaneme po šesté, musíme dotisknout jenom nějakých 62 map! V pondělí po roznosu hledáme cílové krabičky, ale jelikož jsme je včera neuklidili, Johan si dá 10 minut před startem trochu ANPčka. To jsme ho vlastně neměli ani stavět. Aspoň nemáme špatný pocit, že jsme za pořádání placení. Pak ležíme na slunku v moři pampelišek, Johan začne kýchat, tak pro jistotu si ještě nějaké pampelišky narve do sendviče ke svačině. 

Jo a jsou to smetánky vlastně teda? Jdeme to sebrat, je krásně, všechno stíháme. Já pak i holiče, teda holičku, že mě neoholí, ale půjčí mi strojek. Koule nedělají. Kuřácké kadeřnictví, už je taky platný pojem. Holiči mají otevřeno, protože pravoslavní Velikonoce neslaví. Peníze bychom si prosili poslat na Johanův účet, někteří z nás se bojí. Ale provize za transfer 40€. Ok. Peníze poschovávám do ponožek a do léků. Ozývá se Jiří, že za dvě hodiny je v Bělehradě. Cestuje ze Slovinska do Plovdivu, kde je na erasmu. Otočíme lahváče, pofelíme, mluvíme, ale hlavně se posloucháme. proto jsme také nestihli selfie :( Poslední dináry vyměníme za palačinku s palmovým olejem, plazmou a banánem. Cesta v klidu, Mistrovství Evropy ve stykované koleji sice, ale Mele – zloději 1:1, Johan - nabídka homo sexu 1:0. Dvě strohá „ne“ naštěstí stačí, rohypnol pán neměl, Johan ráno stíhá pitevnu. Bylo to všecko megadobré, cvičení z cyrilice i ostatní věci k duhu. Děkujeme Kiri, Johane za zážitky. Zdenále, Dejan posílá pozdravy!

                                                                   9000lajku ft. JohanVpohode