PABLOG

Celý rok jsme si říkali, že horší počasí, než bylo loni na začátku května, už nikdy být nemůže. No nebylo, bylo stejné – mlha, občas poprchalo, zima, bahno. Taky jsme si říkali, že potrénujem pořádně, víc. Nevyšlo. Od HROBu jsem běžel něco delšího, než 2 hodiny jen jednou. Leden a únor jsem proležel. Ale pořád jsem si říkal, že kdyžtak někomu prodám startovné. Ne, neříkal. To jen mamce, která se zas bála. Nedalo by mi to nezkusit to. Za 6 hodin by to mohlo jít. Oproti loňsku bych se sice zhoršil o něco přes půl hodiny, ale spokojen bych byl nadmíru.

Předzávodní příprava nic speciálního, ráno taky nic speciálního. Jídlo do ledvinky jsem si nebral, jen magnesko, mobil a prázdnou lahev s ioňťákem. Hůlky ne.

Na startu opět s Konzervou (Patrik Konderla) jako loni. Trochu víc jsme se hecovali, ale pořád kliďasi oproti bláznům z NVPP týmu, co běželi nahatí. Konzerva pořád říkal, že 5 hodin, ale zároveň jsme chtěli začátek šetřit.

Sjezdovka na Javorový se vyběhla sama, i docela rychle, s davem. Do Gutů na občerstvovačku to bylo jen z kopce, tak jsem to pustil, Konzerva se vzdálil. Říkám si pozor, klid, závod to není krátký, jsi na začátku. Ale chvilku po občerstvovačce – 6. km (jen kelímek ionťáku) a krátkém úseku po lanech mě opět měl a už se hnal přede mě a i naše soupeře naháče z NVPP.

To mě potěšilo, tak jsem šel za ním. Ale přišlo mi, že to teda oproti loňsku znatelně víc ženeme. Do kopce mi vždycky cuknul, z kopce ho naštěstí šlo trochu dotáhnout. Javorový vrchol – na Konzervu ztráta půl minuty, na čelo čtvrt hodiny. Po krásném technickém seběhu do Řeky už jsem rozhodně nebyl čerstvý.

Žádná sláva no. Ale neobčerstvil jsem se (13. km), abych si před sjezdovkou udělal trochu náskok na Konzervu. Stejně mě zas přejel a dole na občerstvovačce (15. km) už jsem ho ani nepotkal.

Říkám si inu, natrénováno nemáš, Konzerva má nové boty, co bys chtěl voho. Nenaděláš. Smířil jsem se s tím, že letos mě roznese na kopytech. Tak jsem si radši dal půlku mysli tyčinky se solí, ioňťák a ioňťák  teď už i do lahve. Tak 10 minut jsem se nemohl rozběhnout, moc jsem se napil, ale první krizi jsem tím trochu zahnal. Už to začínalo jít ztěžka, ale na mezičasu (2:05) jsem tu byl o 17 minut rychleji, než loni. To se mi líbilo. Ale i nelíbilo. Ovšem potěšilo. Říkám si, řeš problém, až nastane. Konzerva v nedohlednu, tak jsem se zahleděl do nějakých noh přede mnou a zpíval si Let it go. Najednou Konzerva, který říká, že je hodně v prdeli, já říkám, že jsem taky v prdeli, ale tak mě potěšilo, že on ještě víc a že jsem ho doběhl, že jsem ho dokonce předběhl. Už jsem začínal být dost špatný. Ještě k tomu mezi Ropicí a Kalužným i přesto, že: „Dalo velikou práci nalézt společnou dohodu s CHKO Beskydy a Lesy ČR, abychom mohli uskutečnit tento závod“ a tak dále, byla dříve líbezná technicky zajímavá lesní pěšinka ROZJEBANÁ v bahnitý morybundus od lesáků. Bravo.

Po kotníky v bahně jsem se trochu začal bát, jestli to půjde až do cíle. Z Kalužného to sice bylo celé z kopce, ale už mi moc nešlo zvedat nohy a bolelo to hodně.

Dole v Tyře, na 27. km jsem si dal pár kostek čokolády, colu a hlavně plzničku. Boha, to bylo dobré. Na Ostrý to po občerstvení zas trochu šlo. Příroda krásná, ptáčci zpívali, občas někdo povzbudil. Poslední občerstvovačka (Ostrý - 30. km) jen s vodou. Pro ženy. Radši rovnou běžím na Kozinec. Nepěkný seběh. Znám ho až příliš dobře. Naštěstí mě ale nikdo nepředbíhá. Až úplně dole, to toho začínám mlít z posledního. Ale před naším věrným fanouškem Šimonem, který nám hlásil mezičasy a srdečně povzbuzoval, jsem dělal machra a jakože všechno v nejlepším pořádku.

Poslední stoupání - opět na Javorový, oproti loňsku se závěrečný úsek jde po černé sjezdovce. Začínám litovat, že jsem se víc nepošetřil, proklínám se, že jsem vůbec šel, nutím se občas popoběhnout, užívám si bolest, zpívám si Let it go. Poslední traverz pod sjezdovku - k tzv. GRANDE FINÁLE. :D aspoň, že vymysleli tak vtipný název pro ten konec, jinak bych to zabalil. Protože nástupem na sjezdovku jsem padl na čtyři, začalo mi být na blití, začalo mi být horko, musel jsem co chvíli zastavit, ta sjezdovka byla tak milionkrát delší, než jak jsem si ji pamatoval, doháněla mě ženská, do ruk mě pálily kopřivy a měl jsem strašnou, obrovskou chuť na kofolu. Krása. Však pro to to děláš ne? Ty cype. Nahoře bylo dost lidí, co fandilo, tak jsem i trochu popoběhl do cílového oblouku a zhroutil se na židli. Říkám si, že jsem dost dobrý idiot. Maminka za mnou hned přiběhla, že jsem strašně bledý, no a že vypadám hrozně. Super. Kofolu, kofolu, říkám.

Dobelhal jsem se do hospody, napil se kofoly, to se mi trošičku ulevilo. Z pohledu na jídlo je mi akorát zle a v ten moment jak jsem si sedl na zem, tak peklo. No nevěděl jsem, co mám dělat, ležet ne, sedět ne, muka, takým stylem mě bolel člověk, třesu se, občas vystřelí křeč (naštěstí až tady), blbě na zeblití. Vedle nějaká rodinka u stolu s děckama, zrovna jim přinášeli smažák s hranolkama, rodičům rumy. Dik moc. Po půl hodině jsem se konečně zvedl ze země. S trochou pomoci se i převlěču. Dívám se na hodinky a říkám si, stálo ti to za to, podívej se na sebe. Ale to já jen tak, vím, že mi to za to stálo. Porazil jsem se o 11 minut, Konzervu o 40, v čase 5:13. Ovšem vítěz Tomáš Lichý to prásknul za 4:04, překonal loňský vítězný čas i přes nepřízeň počasí a závěrečnou brutální úpravu (GRANDE FINÁLE :D). Klobouk dolů.

Čtyři dny jsem pořádně nemohl chodit, schody pro mě byly náročné víc, než pro JINÉ se obléct. Ale hned další den jsem se začal těšit na další ročník, teď už se nemůžu dočkat.

výsledky: http://live.timechip.cz/#2015/3/vysledky

stránky závodu: http://www.perunmaraton.cz/cz/

fotečky: http://www.perunmaraton.cz/cz/fotogalerie-

Arnáš