PABLOG

JWOC2013

Díky Bohu že jsem se neposral, musel jsem si říct, nebot jsem se fakt neposral jako loni na Slovensku, ovšm nervozita je na místě. V Opavě ještě stíhám nakoupit cukroví, což je další dobře podchycená věc oproti lonskému roku. Před Černigovem vylézám z auta a první člověk koho vydím je Kačor. První věc co na mě vybombí: Tak co mladej, zase vykapeš jako loni na sprintu, mě pošle do kolen. První noc nespím, druhou taky ne, ale to kvůli souložícím zmrdům vedle na pokoji. Třetí noc už spím, ale ráno vstávání na Long a Kačorovu prognozu nezachranujou ani 2 gely. Kvalifikace middlu už je pohoda a na finále před TV se už nemůžu dočkat. Nasazuju Kubátíka a doběhnu si pro 9. místo, což není špatné. Večer u kašný před Černigovem se už pomalu rozjíždí banket, což musí rozehnat benga aby byl klid. Svůj disk na sprintu radši nekomentuju a radši přemýšlím

nad štáflema. Běžím první úsek, v karanténě málem bliju z Kačenového deodorantu, ale cukrovíčko to spravuje. Na trati mě nerozhodí ani znělka Jamesa Bonda z moji GPS a předávám v kontaku. Štoufkovi to hoří u prdele a Hubage vše kontroluje, i když ke konci málem přinutil všechny diváky si vytrhat všechny vlasy z hlovy. Všechno schyluje k luxusní kalbě na banketu. S Hubagem repujeme Řezníka, český tým vyhrává i pivní štafety nad Madary a Poláky. Od 11 hodiny trošku okno. Pak už jen chcání v HK a DNF na Černigově. Ráno potkáváme nachcaného Filče pod ubrusem s hlasem jako rocková hvězda. Prý že jsou rusky hrozný štětky a že v Černigově funguje luxusně výtah. Střízlivění přichází až doma a uvědomuju si, že si ještě letos užiju

Karst

Doma se ohřeju jen na jeden den a vyrážím na Slovensko. Nejprve do Štrby, tam je však převaha klacků a google v hledáčku Kurvy Štrba taky nic, tak se stěhujeme na závody. Tam to ovšem taky vázne a sobotní díza je ještě daleko,

 tak vyrážíme na dízu do BB, kde nám švédská sekce ukázala, jak správně balit baby. Ráno žeru až v koridoru a odpoledne se nechávám překecat Kamíkem na pivní. Ty samozřejmě vyhráváme, ale až po velkém finiši Kamíka s Martynkem. Luxusní exáč na konci a taky pořádná kosa. Večer konečně díza a vytancovat 3 etapy. Ráno ještě doběhnout a valíme domů

Bohemia

Přeskakuju Silesku, ta se taky podařila a to že nebyla hudba se vyřešilo díky Honjanovému párty autu. Ovšem Bohemka začíná už v úterý večer a jelikož se zase hlásím do Elity, tak to první 3 večery dost brzdím a vzpomínám na mladá léta, kdy to ještě tak nebolelo, což ukázal třeba Joncek při exkurzi na policejní stanici.

 V pátek bohužel vyhrávám etapu a odpoledne další vrchol sezony. MS v pivních ve stejné sestavě jako na JMS s cílem postoupit do finále a potrápit BT. Na pivní doráží i speciální tým z Prahy v čele s Jégrkingem. Průběh závodu jsme si pohlídali a postup s přehledem značil i solidní formičku. Hubíno si vyžal blbou farstu a Štoufek na exáči přechlastal Honu, takže na třetí úsek vybíhám se solidním náskokem, který si nenechávám sebrat, takže jsme uštědřili BT drsný direkt. Přesouvám se na vyhlášení etapy, což už v paměti moc nemám,

 ale prý jsem ostudu neudělal, poté přesun do legendárního Téčka, který naštěstí ještě funguje. Ráno se naštěstí probouzím ve svém stanu, ale s trošku blbým svědomím. A tak se mám radši ještě omluvit před autogramiádou, tak to radši proberu ještě u pivka, aby to nebyla moc velká ostuda. Večer znovu Téčko a ještě víc lidí. Jégrking s Henym berou ségry, což místní opálenec moc nerozdýchal. Víčis hází prachy do lotyšek, jinak mi ostatní připadají všichni stejní. Aby se na nás nezapomělo, tak tam radši někdo na vor postaví kontejner a skluzavku. Odpoledne sfouknem kontrolního a balím kufry s Pražskou sekcí a vyrážíme na soustředko do Jeseníků. Tam až zjištuju, že prý v Boru takovou prdel ještě neviděli a v závistí začly kolovat majly o mém odstranění. Sory bejci, ale třeba Flinč jí má daleko lepší 

Pivní u mě doma, Pivní Hlubola, PP, Pivní Jezevec

A že prý už je nemám běhat, tak radši nevynechám nic. První jsme lupnuli doma, když jsem měl volno v baráku. Generálka na narozeninovou oslavu. Okruhy kolem baráku a 4 na rychlo postavené štafety. Za jediné dopoledne uspořádat kalbu taky není špatné. Start kolem 8 a finále na 2 exáčích skoro za tmy. Radost ze závodu nepřekazili ani benga, akorát mě radost překazila pizza hodinu před startem, takže kilo v hajzlu. Výhry jsem se tentokrát nedočkal, protože jsem ještě nekalil s Pavlem Schromem. Ten dokázal chlastat i za Lampise a zasloužená výhra pro ně, pak už jen klasická kalba v obyváku a nedělní grilovačka.

Premierově dodávám do kalendáře Hlubolu u Víčise doma. První večer supersprint a následná kalba v Ibize. Kobřík balí domácí štětky na svůj ultra foták, který nakonec rozmlátil. Tancovačka i s rozjebanýma zádama, fotbálek, prostě klasická venkovská díza. Jen těch bab tam bylo málo. Zpátky vlakem domů, kde do nás domácí solí vtipy. V sobotu ráno těžké vstávání ale jde se na hlavní program Hluboly. Draft mi určil Bahnáka a Maldu, takže jsem měl štěstí a vyhráváme s velkým náskokem. Večer pak pivní. Tam mi draft přidělil Kance. Zprvu jsem byl rád, že jsem dostal takovou osobnost a legendu Hluboly, ale při prvním exáči jsem začal tušil, že to dneska asi jen tak lehce neklapne. Navíc se víc pilo než běhalo. Následně přesun do místní hospy. Klasika jak má být. Panchy exuje pivka pod 5 vteřin, Vojcek tancuje na Kabáty a já radši spím před hospodou, abych na to nemusel čumět. Nechyběly ani pořádné jazyky, takže příští rok se tam zase rozhodně objevím.

Na PP jsem se hlásil hlavně kvůli závodění, ale zdravotní stav mi to bohužel neumožnil. PP Píchače jsem taky zkusil, ale ani tam jsem neuspěl, tak jsem alespoň počkal na, prý, legendární PP akci. A ta skvadra lidí tomu napovídala. Kvůli nedostatku peněz radši vypomáhám ve stánku s pivem, kde na to TURnováci pěkně srali. Tancovačka jak má být, Argi někde sehnal dveře, tak se je snažím vyrazit, nechybí ani legendární (moje) prdel a při střízlivění nad ránem i nějáká ta svlíkačka. Moje první PP celkem luxus, až na to pivo, už nikdy víc Rohozec prosím.

Ani ne den po příjezdu už zase valím pryč a to na 3. ročník Jezevce do Luha, protože do Itálie už nebylo místo v autě. Cestou vlakem nabírám Argiho. V Otrokovicích podle Idosu přestup na autobus ze Zlína, takže pěšky asi 40 minut podle Idosu, podle Argiho tak 25. Takže radši jedem až do Uherského Brodu, kde už nás nabírají Luhani. Večer na pivo k Suchánkům, ale to hlavní přichází až další den. Letos to pořádá Johan, což je docela štěstí. Počasí zase nevychází, ale chcát naštěstí přestalo přesně v začátku. V pivních obhajuju lonske vítězství. Jenže letos Johan zařazuje, sice neplánovaně, finále ve tmě, na což jsem stejně jako ostatní vůbec nebyl připravený. Kukátko podává slušný výkon a já taky, bohužel to však na obhajobu nevyšlo. Třetí místo je však přijatelné. Hlavní však bylo, že se narazila druhá bečka, nebot ta první se vůbec nedala pít, tak se naštěstí jen exovala. Pak zpívání u ohně, tady předvádí solidní výkon Zicháčův pes, který klopí jedno pivko za druhým a i po půlnoci má pořád neskutečnou výdrž. Letos bohužel Jezevec vyšel už na středu, takže žádná Elektra a žádná rozbitá držka. Nevadí, počkáme si s Mělčem na další ročník.

Závěrem musím konstatovat, že letošek se opravdu vyvedl. Každá akce měla svoje kouzlo a takové prázdniny tu ještě nebyly. S takovou jsem zvědav na co víc se můžu těšit příští rok?

Marek Parahovado