PABLOG

 Po půldenním lhaní prarodičům se s plným břichem vydávám na benzinku do Mikulova, kde se po půlhod daří nasednout a posílám to mezi Bruck a. M. a Graz. Velmi milý pár z Brna cestou nenudil a ještě jsme se snad na září dohodli na brigádě. Zkouším nedělní štestí na miniaturní čerpačce, po chvíli to vzdávám a sedím v lince S do Grazu. Na benzince v centru potkávám místňáka s Němkou, kteři se rozhodli, že pojedou po odvěsnách a vemou mě na jih. Poznali se na erasmu ve Valencii. Na poslední benzince v Rakousku potkávám dost naložených čechů, se kterýma to nepujde, nakonec párek z Kralup. Téma jasné: povodně a už jsem v centru Mariboru. Než jede bus údolím Dravy, procházím si město a kupuju jabka, ne maso. V půlce vystupuju, stoupám, stavim stan. 

Ráno rychle balím posílám to na hřeben, kde už svítí slunko, je tam kostel a fotbalové hřiště.Jím suším, ležím. V poledne ve vsi, první lekce slovinštiny. Vydávám se na převýšení 1100m, no kamo alpy s vařením a stanem na zádech asi koule! Jdu dlouho, je to hezké, tabák a výživnou svačinu krásný.

Dojdu na chatu, nocleh 20E, to radši jdu pul hodiny dál, Rogla 1540 m n. m.

Rozhledna, jasno, bezvětří, stan nevytahuju. Potkávám prvního turistu, prý můžu spát dalsí noc na faře, díky uvidím, číslo na nějakou kamarádku. Oblíkám všechno co mám dole tři vrstvy nahoře tak tisíc, je mi trošku zima, naštěstí slunko je brzo, spím do devítí krásný.

Ráno nabiju telefon, naberu vodu a pokračuju na jezera. Kolem druhé dojdu na chatu, kupuju Laško a první kontakt s Basketem.

Jdu dolů, nekonečná asfaltka, pár krát se ztrácím, přicházím do Mislinje. Mapu savinjských alp nemají, kupuju nanuk, ovoce, vodu, ne maso. Cesta do Velenje je skvělá, soutězka tak akorát na průjezdný profil, řidič řeší kamarádovy vztahy, pička materjina. Razumješ, jinak se nechytám. Velenje youth hostel, 19 E, ale kuchyn i net. Jdu nakupovat mapu, nemají. Ale na basket jsou natěšení i když kupuješ sýry.

 Potkávám portugalskou dobrovolnici, vezmě mě na jezera i k závodům Gorenje. Ráno sháním mapu, zjišťuju že nikdo tam nežije rád, takový Třinec nebo Borlänge usuzuju, čekuju JWOC, ostatní Češi pěkně, tak snad Marek ještě líp, neva boži anyway. Pokračuju do Savinjských Alp. Hodní lidé, za chvíli stavím stan v kempu, 8,5 E/noc. Ulehám za světla.

Druhý den bez vaření stanu a těžkých věcí. Nádhera, jde to samo, Ale než se dostanu na konec údolí trvá dlouho. Konečně jsem nad lesem. Miniaturní kras, žasnu, fotím. Cílem je Mala Ojstrica 2013 m n. m. Kroupy rychle, že taktak stihnu pláštěnku, po chvíli zase hezky, tak rychle ke kapličce dva tisíce tedy nezdolány. Stíhám trochu lépe než start první etapy na Karstu. Takže za sucha. Sbíhám dolů ke kapličce, zamknutá nevadí, je tam skalní převis s lavičkama a stolem i ateistům je přáno. Ještě se ani neobleču a už znova kroupy, extrémně. Jím čekám fotím čtu, 50 min, vydávám se na cestu. Mlha, traverz po značce, i tak si nejsem jistý, myslím na to, jak reproši nečtou kódy, když je jasná kontrola. Pořád neprší super! Vcházím do lesa, rozednívá se, všude jasno. Tabák a čeká mě 12 km po cestě. Přijdu do údolí, asi km jdu po asfaltu, čtvrté auto resp. jeho řidič se smiluje a vyhazuje mě v kempu, ikdyž tam neměl cestu. Major expy.

Vstanu, ležím, suším věci na skružích, jdu se podívat do vsi, fotím vodní stavby pro Peryho, tříděni pod kamerou pro část POBO. V poledne na cestě do Logarské Doliny, dlouho nikdo nestaví, jdu asi 3 km, pak jeden kousek, a druhý až k chatě. Ukecávám stan na 15 E, celkem dobré na centrum turismu, jak se večer ukázalo s paní jsme se v panslovanštině nepochopili, myslela na celou dobu, když pochopila, že jen jednu noc, donesla mi štrůdl. Jablečný, ne masový.
Odpoledne si čtu, přijede Španělská dodávka, jdu se socializovat: druha veta: pero no somos Espaňoles, somos Vascos.

Druhé rano krátká vycházka k vodopádu zpakovat se a do Rakouska. Dlouho jdu sám, žádne auto, pak hned první, že mě vezme přímo kam chci. Ideál. Lekce dějin Korutan, ME v Basketu, přicházi sms od Mara že zlato. Začíná neuvěřitelne chcát, berou si mě domů do Slovenj Gradce. Sprcha, večeře jen z jejich vlastních nebo od známých surovin, pak kalvárka, město, zmrzlina, jsou zlatí. Dcera i pantáta perfektní angličtina, s maminkou všelijak, radost sama.

Ráno snídaně na celý den, výměna kontaktů přísliby dalšich shledání a vezou mě do Dravogradu. Neděle ráno, chvíli to vázne, ale po 2 hoďkách na obchvatu v Mariboru. První auto MB, rakouský chorvat, znova solím svoji němčinu o 20 slovech. Dává cíga a Davida Guettu, aspon nemusim davat tabak, Necele dve hodky a jsem na odpocivadle u W. Neustadt. Vařím a čekuju Slováky, samé rodinky s nafukovačkama. Po 2 hoďkách ukecávám nějaké týpky, berou to přes Vídeň. Ok. Nekecám jim do toho. Přejedou exit, otvírám mapu. Jsme v Petržalce, nějaký borec mě bere aspoň na Zlate piesky, dává mi cdčko ze svého divadlního souboru. Sedám k vyděšené křehké krásné slečně, která dává, všechny moje věci do kufru. Uklidní se, nabídka na přespání, nechytám se. Pak sedám ke dvěma gejům. Ještě nejedeme ani sto a že: nebudeme si nič nalávať, Martin, my sme gejovia. Je veselo, hodnotím předchozí odvoz: Obdivuju, drobná holka, nebála se a přitom jenom fouknout by stačilo. On, že: kebyže idem sám tiež ta zoberem a tiež iba fúknúť by stačilo. Celou dobu čekuju kde by se dalo spát v kukuřici, nikde nic, tak končim ve Zvolene v kempu. Martinko nemá českou sim a Švirda z makedonie slovenské číslo nezná.

10 hodin spánku, kvůli 0.56 E do Sliače už nestopuju.

Low cash ozdravny pobyt konci, zazitky zdaleka ne. Štrba, Hurajtovy poháry, Jesperův výběh na Rysy 73 min z Plesa. Respekt všem, co to bouchli, Kajko a já realizujeme back-up plán už od 15. minuty. Zpátky zubačku stíháme v pohodě, máme ještě 20 vteřin rezervy. Kurvy Štrba, klus, balení, natíraní trávy na zeleno. Vlak do Vrútok. Kotel lidí v uličkách. První dva prázdné vagóny jsou zamčené, jízlivý dotaz . Řev průvodčí, potřebovala by zjevně hřebce. Pivo z plastu, tabák fernet, od Hrádku veselo. Vrútky, Martinko seřve místní rozhlas. V dalším vlaku jedeme dva na Kajkův Isic. Potkáváme část US JWOC týmu, zcela zásadní pro další vývoj událostí, zařízujem tágo do kempu. Začíná Karst, první etapu zaspím. Jesper a Fredrik si to hlídají. Obdivuju všechny ty, s dvěma týdny běhání-kalení to v pátek ještě bouchli do Ministry of fun v BB. Já zůstal žrát špek s Kamendama a Nogou. David pak po hodině spánku vyhrává 3.etapu. Pak spolu stavíme Martinkovy pivní, neběží, proto, že tam má rodiče, já proto, že jsem skleslý. Major event, major fun.Vítězství pro Kamendu s Markem na FF Martinko totiž na posledním exu skoro dohnal půlminuty. Taktické pregrcnutia, vyhláško a příprava na dízu. Žijeme len raz. Ide karta.
Další článek už věřím, že bude o JWOC, o Marově husarském kousku nebo o tom jak nepřístojné je v hodnocení závodů na guru blogu vytahovat podobné cipárny.


9000lajku