PABLOG

Hladová Holubice

kolik ještě bude prolito Rudé

to se mění každé období

kolik z něj a kolik z tebe z bude

Krev v žilách se vždy obnoví

stojíme proti sobě v poli

proti sobě a přece Spolu

chvíle krve, vřavy, bolu

každý hájí Svobodu svoji

Ach svoboda, ta Děvka v obleku krále

kolik krve bylo pro ni prolito

a prolévá se pořád stále

až vše bude rozbito

k čemu volnost, když tělo trpí

mít raději jídlo, než svobodu Slova

ale i tak, Ti co znaj Ty krásné světy

pro Řeč poperou se Znova.

Zornička

Stačí, když vidím, jak se nosí,
když přehlídne, mě to zkosí,
o její pozornost duše prosí,
i o dlouhé nohy, měkký nosík.

Sotva ovládám své pudy,
chci s Tebou být nahý, bosý,
i do kopce bych válel sudy,
píchat musím i bez genů vosích.

Rozvaha, mravy jdou mimo kolem,
než lidem spíš podobám se fauně,
při vzpomínce na dotyk Tvých kolen,
erekce vždy, i v pánské sauně.

Až přijdeš udělám Ti tvaroh z malin,
na stůl Tě odnesu dřív, než se zuješ,
kvůli tomu by i fašistou byl stalin,
ódu máš, sochu chceš? Tak mít budeš.

To bylo mých sixteen bars,
pro ni, co je algo más,
pablog šlapal, teď běží zas,
dva posty denně, future fakin class.

9000lajku